Vztah mezi rozhodcem a soudcem je v italském právním řádu vztahem pravomocí. Vyplývá to z reformy provedené v roce 2006 a z nejnovějších rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vydaných v roce 2013. Právní úprava rozhodčího řízení v některých otázkách vychází z úpravy použitelné na řízení před soudem, jindy se od ní odchyluje.

Příkladem je úprava odvolání proti rozsudku, která se liší od mechanismu přezkumu rozhodčího nálezu, v němž bylo rozhodnuto o platnosti rozhodčí doložky. Další odchylky se týkají například závaznosti rozhodnutí v případech, kdy dochází k přenesení z pravomoci rozhodce k soudci (nebo naopak).

Vztah mezi rozhodcem a soudcem je zapotřebí posuzovat, alespoň pokud jde o italský právní řád, jako vztah zvláštní pravomoci k pravomoci obecné. Navíc je nutno zdůraznit, že navzdory rozhodnutím Nejvyššího soudu podporujícím rozhodčí řízení nelze konstatovat, že by bylo možnost rozhodce považovat za osobu rovnou postavení soudce.