Rozhodování pracovněprávních sporů je opakujícím se problémem pracovního práva. Tyto spory tendují buď k tomu, že jde o věc obecného zájmu, který nedosahuje úroveň běžných civilněprávních sporů, nebo jde o civilněprávní spory spadající do pravomoci soudů. Je téměř nemožné nalézt „správné” nebo alespoň vhodné právní řešení. Předmětem tohoto článku je jedna z nejproblematičtějších otázek v této oblasti sporů, totiž základní právo zaměstnanců na rovné zacházení. Za účelem rozboru této problematiky budu analyzovat právní spory vyplývající z diskriminace v zaměstnání. Ve spojení s případy diskriminace je zapotřebí zmínit orgán zabývající se rovným zacházením, kterým je v Maďarsku nezávislý správní orgán; tento hraje v daném systému zvláštní roli. Tato jeho postavení souvisí s tím, že orgán zabývající se rovným zacházením není soudem, není ovšem ani místem pro alternativní způsoby řešení sporů. Jde spíše o nezávislý správní orgán, jehož výlučným předmětem je posuzování nároků vyplývajících z diskriminace zaměstnanců. Tato studie rozebírá hlavní otázky případů diskriminace tak, že rozebírá konkrétní případy a srovnává je s efektivitou postupů v soudním řízení. V rámci tohoto srovnání zdůrazňuji nejtypičtější případy, jakož i případy, jejichž rozhodnutí bylo nejvíce složité. Konečně se pokusím podat odpověď na otázku, zda tento nezávislý orgán může být skutečným a efektivním místem pro rozhodování pracovněprávních sporů, který je schopen nahradit nebo představovat alternativu k soudnímu řešení sporů.