Není pochyb o tom, že zásada res judicata je uznávána a přijímána jako “obecný princip mezinárodního práva”. Tento princip chrání stranu před tím, aby se musela dvakrát bránit proti stejné žalobě. Nicméně pro aplikaci doktríny res judicata je nutné naplnit určité podmínky. Hlavním cílem tohoto článku je rozbor účinků tohoto principu v mezinárodním rozhodčím řízení ve srovnání s řízením před soudy, zvláště pak v případech paralelních řízení. Existují rozdíly mezi res judicata v mezinárodním rozhodčím řízení a řízení před soudy? Jaký druh účinků má v těchto případech aplikace daného principu na strany? Velké problémy nadto vznikají v situacích, kdy jsou účinky rozhodčí doložky rozšířeny i na třetí stranu. Rozsah účinků rozhodčího nálezu vůči třetí straně je odlišný od účinků, které má aplikace principu res judicata. Poslední část příspěvku proto obsahuje úvahu ohledně účinků na třetí stranu v mezinárodním rozhodčím řízení a v řízení před soudy ve smyslu aplikace zásady res judicata.