Cílem tohoto příspěvku je rozbor vzájemného působení mezi ústavními soudy a rozhodčími soudy rozhodujícími spory v obchodních věcech v evropském kontextu, přičemž autoři přihlížejí i k současné situaci a úpravě v Rumunsku. Tento rozbor se zabývá vývojem použitelné úpravy a ústavním přezkumem realizovaným na návrh rozhodčích soudů v obchodních věcech, přičemž zdůrazňuje základní body, o něž se opírá právní věda v této oblasti. Rozhodčí soudy rozhodující v obchodních věcech mají možnost iniciovat řízení u Ústavního soudu za účelem rozhodnutí o možné neústavnosti zákonů a nařízení ve věcech, o nichž se před rozhodčím soudem vede spor. Tuto možnost připustila změna rumunské ústavy z roku 2003. Před touto změnou bylo možno diskutovat pouze o aplikaci ústavněprávní judikatury rozhodčími soudy. Příspěvek rozebírá praxi návrhů podávaných rozhodčími soudy k Ústavnímu soudu po roce 2003, a to včetně těch případů, kdy rozhodčí soud jedná v mezinárodní věci, a zabývá se jak problematikou procesní, tak hmotněprávní jak tato zaznívá v odpovídajících návrzích. Autoři se zabývají též případy, kdy řízení u Ústavního soudu bylo iniciováno ve věcech projednávaných Mezinárodním rozhodčím soudem ICC v Paříži (Francie) a rozhodnutími v těchto věcech. Příspěvek je proto koncipován jako podnět k diskusi na toto téma a jako nástin účinků dané ústavní koncepce.