Příspěvek popisuje s poukazem na linii historického vývoje od roku 1989 do současnosti, jak z ekonomických důvodů došlo v České republice k bouřlivému rozvoji arbitráže a následné regulaci činnosti tzv. arbitrážních center a obsahu rozhodčích doložek prostřednictvím judikatury soudů a následně též legislativními změnami. Dále popisuje postup soudů proti zneužívajícím praktikám ve spotřebitelských sporech, které se ve vztahu k justici etablovaly v důsledku předchozího postupu justice vůči negativním jevům v rámci arbitráže. Následně se zabývá problematikou mediace, jakož i ostatních metod alternativního řešení sporů, a její realizace nezávisle na arbitráži, jakož i jejím slabinám ve vztahu k řízením před soudy. Reaguje také na důsledky rekodifikace civilního práva v České republice, účinné od roku 2014, a na novou úpravu řízení před rozhodčí komisí spolku, začleněnou do zákona o rozhodčím řízení. Shrnuje vzájemnou interakci uvedených metod v návaznosti na ekonomické důvody, činí závěry ohledně postupu soudů a hodnotí potřebu legislativních změn.