Jedním z hlavních cílů při koncipování Newyorské úmluvy bylo vytvořit jednotný systém pro výkon rozhodčích nálezů. Důležitým principem vyjádřeným v Newyorské úmluvě je odstranění duplicitního uznávání (exequatur) řízení jako požadavku, na němž spočívala ještě Ženevská úmluva (1927). Nicméně při výkonu rozhodčích nálezů plní soudy v místě sídla řízení a soudy v místě výkonu odlišné funkce. Obecně platí, že jejich rozhodnutí jsou akceptována soudy v jiném státě. Vždy tomu tak ovšem není, a to z důvodů spočívajících v rozdílech mezi právními řády jednotlivých států. Příkladem jsou třeba odlišnosti v pojetí veřejného pořádku. Tento článek zkoumá úlohu soudů v místě sídla rozhodčího řízení ve vztahu k výkonu rozhodčích nálezu a zabývá se otázkou, zda dochází k případnému snižování významu pravomocí soudů v místě sídla řízení.